Zde se nacházíte: » úvod › novinky › Lyžování na Ukrajině
Rokytnice nad Jizerou - Ski Sport - Lyžování na Ukrajině
06.03.2008
Expedice ukrajina
Zase se ta sezóna u nás moc nedaří. Tak se za teplých dnů pomalu,
ale zřetelně v našich hlavách rodí nápad vyrazit za zasněženými
pláněmi někam, kde volná pata slovy Ladislava Smoljaka je pouhým
předmětem bouřlivích diskuzí v anarchistických kroužcích a kde
divokost hor ještě nepodlehla kolonizaci západních turistů. Slovo dalo
slovo a po několika návrzích jsme se rozhodli – Ukrajina.
Je sobota odpoledne a pomalá lokálka nás ověšeny vybavením jednoho po
druhém nabírá na podkrkonošských nádražích. Vláďa Křapka, Láďa
Bělonohý, Michal Anýž, Aleš Hořčička, Nina a Tomáš Mrklasovi a já
nedočkaví vyrážíme směr Brno, kde již za nedlouho ve shonu autobusového
nádraží snadno poznáváme našeho průvodce Martina.
Cesta Slovenskem jde rychle a my se po několika hodinách ocitáme
v jednom z největších měst zakarpatské Ukrajiny Užgorodě.
Krátká procházka městem nás brzy seznamuje s místními poměry.
Honosné kýčovité vily sousedící s polorozpadlými chalupami, děti
žebrající pod přísným dohledem rodičů, řeky přepravující tuny
odpadků stejně jako všudypřítomná špína nejsou zvláštností. Zde
v Užgordě však naše cesta nekončí. Dalších pět hodin se kodrcáme
rozbitými silnicemi, než dorazíme do dvěstě kilometrů vzdáleného
horského městečka Jasiny, našeho prvního
cíle. Odtud nás již čeká jen překonat horské sedlo, abychom se
dostali do střediska Bukovel, ve kterém strávíme dva dny. A právě
Bukovel je asi největším překvapením naší cesty. Jedenáct lanovek,
padesát tři kilometrů sjezdovek a astronomické ceny některých služeb nás
uvádí v úžas. Až způsob financování obrovského střediska nám
zodpovídá naše otázky. Že nás to dřív nenapadlo. Je to obchod
s vodkou a mafie, co dalo vzniknout místním sjezdovkám. To však
nemůže pokazit náš dojem ze skvělého lyžování a my se od rána do
večera ničíme ježděním, abychom třetí den mohli vyrazit o pár
metrů výš a pár kilometrů dál do nedalekého Dragobratu.
Hned další den namačkáni v Gruzavicích, hodinu stoupáme rozbitou
cestou, kterou po povodni nedávno zpřístupnili alespoň terénním vozům,
než se dostáváme do výšky kolem 1500 m.n.m. k chatě. Vykládáme
bágly a spěcháme na kopec. Konečně. Dva kotvové vleky, pár kolib a chat,
svahy vybíhající vysoko nad hranici lesa jsou nám příslibem. Přesto se
ale naše sny nestávají skutečností. Poslední co se mohlo se … . Vrcholky
nám po dva dny schovává mlha a ostrý vítr s namrzajícím mrholením
nás nenechají vyrazit výš a hledat to, pro co jsme přijeli. Jsme tedy
odkázáni ke sjíždění nižších žlabů, do kterých se mezi stromy
nějaký ten sních uchytil.
Až třetí den se zdá, že nám hory dají šanci. Ráno vstáváme,
dáváme pásy a hurá nahoru. Je polojasno, na nejvyšších kopcích se válí
chmurky ale i ty tu a tam odletí údolím. Stoupáme asi hodinu, opájíme
se krásnými pohledy a těšíme se z každého vypoceného metru. Přesto
jakoby si někdo řekl, že to stačilo. Jedna větší chmura se
s vrcholem ne a ne rozloučit. Dorazíme na hřeben, kde již hustý mrak
pokrývá vše.Vítr je s přibývající výškou silnější a
silnější. Jelikož jsme bez vůdce, varování před lavinovými poly a
náročným terénem, tak se někteří z nás rozhodnou raději zvolit
ústup. Ve třech pokračujeme dál. Čeká nás však překvapení. Po dvaceti
metrech stratíme ustupující skupinu z dohledu a nečekaně se ocitnem na
vrcholu. Pásy nastrkáme do ruksaků, chvíli následujeme to co zbylo
z našich stop a hledáme ideální místo pro sjezd, který je nám všem
dostatečným zadostiučiněním. Večer slavíme krásný den tradiční
butilkou gorilky a šašlikem v nedaleké kolibě. Jak se ale nejlépe
přesvědčila něžná sedmina naší skupiny, za vše, i za krásný
vystup se platí. Dnes však naštěstí jen hlubokými puchýři.
Nazítří ráno vstáváme unaveni a jen pomalu se větrem prodíráme
nahoru. Po krátkém výletu do kotle pod Bliznicí se vracíme zpět a raději
testujeme naše pípáky a další záchranné vybavení.
Dobrého jen málo, řekli by zlí jazykové. My však opouštíme svahy
s pocitem, že i přes nepřízeň počasí se sem zase vrátíme.
Opět nasedáme do náklaďáků a plni zážitků, trošku unaveni sjíždíme
do Jasiny a dál směrem domů.
Moc rád bych ještě poděkoval Martinu Rýdlovi a Singing rocku za
vypůčení lavinových vyhledavačů a Nině, která zařídila vše nutné pro
cestu.
Borek Nechanický
fotky:http://bore.rajce.idnes.cz/…rk_ukrajina/
« kompletní seznam novinek
vytiskni stránku nahoru
